Report: Apokalypsa – To The Moon And Back (23. 9. 2022)
Apokalypsa s pořadovým číslem 49. se po dvou letech odkládání v důsledku vládních restrikcí konečně opět uskutečnila v prostorách brněnského Bobycentra a přivedla na stage jak absolutní klasiky techno scény, tak i nová jména.
Došla jsem na 22:00 a na hlavní stagi právě hrála mladá berlínská DJka Black Lotus. Pro mě neznámé jméno bylo jedním z těch, co nahradily mezery v původním obsazení – navzdory původnímu plánu nepřijeli zahrát Dave Clarke, I Hate Models, Nastia (dřív Nastia Beauty, hrála předtím na Apokalypse v roce 2011, což bylo moje první Áčko, a s Josephem Capriatim byla nejlepší), Boris S. & Arkus P a Joris Delacroix... Od Black Lotus to bylo takové to minimalističtější dark techno nižšího BPM, které však ke konci poměrně vygradovalo a získalo silný industriální náboj. Na rozjezd dobrý.
Pak začal hrát Mark Reeve z legendárního vydavatelství Drumcode. Mark je v posledních letech hodně vyhledávaný DJ a v ČR hrál už několikrát, např. na Beats For Love v roce 2017. Tempo zrychlil hned od úvodních beatů a práskal tam klasické moderní techno. Kdo zatím netančil, tak teď začal, a Mark tak hned ukázal, proč že je mezi technaři tak žádaný. B-) Bylo to fakt dost dobré – jeden z nejlepších setů a to mělo to úplně nejlepší teprve přijít...
O půlnoci převzal žezlo mistr experimentátor a klasik všech klasiků Thomas Schumacher. Tenhle chlápek je aktivní od druhé poloviny 90. let (spolupráce např. s Mijk van Dijk nebo Jens Mahlstedt) a na Apokalypse hrál poprvé v roce 2005 s Green Velvet. Hodně jsem se na něj těšila a opravdu bylo na co: klasické techno oldschoolovějšího ražení, set měl lehčí rozjezd, ale beaty postupně nabíraly pořádné obrátky. Jednotlivé tracky byly namixované tak mistrně, že přechody mezi nimi byly těžko rozpoznatelné, a pasáže s electro, acid nebo jednoduchými vokálními samply udělaly set velice zajímavým. Beaty často doprovázel pekelně znějící synth, který spolu se světly za Thomasovými zády vytvářel dojem, jako by nám to "fucking techno" servíroval opravdu sám ďábel. :-P Další z řady vystoupení z Apokalypsy, u kterých musím napsat: za toto opravdu díky, takto má znít produkce main stage techno halovky. <3
Line-up hlavního pódia pokračoval live setem mého velkého oblíbence a tím je The Advent. Jeho album "Sonic Intervention" z roku 2012 hodně ovlivnilo moje hudební chutě a po několika jeho vystoupeních, co jsem zažila, včetně společného setu s Industrialyzerem na Apokalypse: New Age (BVV 2013), jsem se na něj taktéž moc těšila. A bylo to ještě lepší, než co si pamatuju tehdy (http://ja-a-moje-rit.estranky.cz/clanky/aktualne/report-z-apokalypsy.html), bo tentokrát patřilo jeho vystoupení opět mezi absolutně nejlepší – přesně takovej rychlej diktát, jakej si představím, když se řekne techno. Bavilo mě tak moc, že se mi z hlavní stage ani nechtělo odcházet, ale Pet Duo na Hard Stage na La Grottě jsem si prostě nemohla nechat ujít, protože ti nikdy nezklamou, i když je slyšíš naživo už poněkolikáté. A bylo to tak i tentokrát: poctivý schranz a úžasná energie jich obou. Po nich nastupující Mario Ranieri měl nejdřív trochu problémy se zapojením techniky, ale nakonec začal hrát bez většího zpoždění a nezklamal ani on: předvedl svůj klasický styl brutální hardtechno X samply známých songů různých stylů a různého původu.
Poté následoval můj návrat na hlavní stage, protože jsem byla zvědavá na DJe Murphyho: ten už hrál taky na Apokalypse víckrát, ale co vím, tak naposled 12 let zpátky na BVV na díle s podnázvem The Bells. Ten tempo zase trochu zpomalil; hrál techno, co neurazí, ale oproti jiným ani nijak zvlášť nenadchne – je ale třeba vyzdvihnout jeho umění scratchování. Podobnej pocit neurazí - nenadchne jsem měla i z headlinera třetího pódia, kterým byl nakonec Mark Hoffen. Pro mě neznámý DJ hrál melodický progressive/tech-house, který mi stylově připomněl sobotní produkci na house stagi pár let zpátky na fesťáku DJs 4 Charity za Hodonínem. Bylo to docela v pohodě, ale to je tak všechno – a moc tomu nepomohlo ani to, že borec vypadal znuděně... Oproti jiným vystoupením v Café de Paris v minulých letech (např. Chelina Manuhutu nebo Jaydee) nic moc a taky to bylo vidět na účastnících: Clubbing Stage byla poloprázdná... To domácí DJ Nuff, kterej hrál po něm a pustil do placu klasický tech-house, hrál líp...
A tímto už se chýlíme ke konci: poslední hrál na Hard Stagi klasik zabiják Jason Little se svou šílenou hudbou na pomezí hardtechna a industrial hardcoru, na kterou už ani moc nejde tančit, a na Techno Classic Stage představoval třešničku na dortu poslední zahraniční umělec, kterým byla španělská dvojice The Yellowheads. Svižná klasika podobná tomu, co hrál Mark Reeve, jen špinavější zvuk beatů a nádech jižanského hardgroove... Tak mě to na závěr ještě pěkně roztančilo. :-) Vydržela jsem do půl 6. – to není špatný na někoho, kdo nešňupe ani nezobe, ale už se mi pak fakt zavíraly oči a pletly nohy; pro vytrvalé pokračovala produkce z dílny českých DJů na dvou pódiích ze tří až do 8:00...
Po mé poslední účasti na Áčku v roce 2017 jsem pár dílů vynechala a bylo moc fajn navštívit největší českou indoor technoparty zas. :-) Hudebně to jasně táhla main stage, kde nechyběly intra na velkoplošné projekci pro každého z DJs. Jinak vše klasika, jak to známe, bez nějakých organizačních pojebů na lidi, což je fajn.
Hard Stage byla víc hard po všech stránkách: bylo tam víc vidět subkulturní vyhranění návštěvníků, co se týče typické techno módy (ta byla dřív ve scéně celkově rozšířenější, než se rave stal trendovou záležitostí vlivem vlny "EDM" mánie), a taky se tam vyskytovalo v poměru víc lidí na drogách – během půl hodiny se 3x stalo, že tam na mě odněkud náhodně plnou vahou spadl člověk s baterkama místo očí a se slovy "Sorry, sorry!". :-D A zrovna tam se našel securiťák, co prudil a byl na lidi hrozně drsnej kvůli cigaretě. :-D Ano, já vím, Bobycentrum je ze zákona oficiálně nekuřácké, a dokonce tomu tak je už pár let, ale na Apokalypse se toto nikdy nehrotilo a raves celkově v tom byly i po státním zákazu víc free a tak by to i mělo být: já to říkám pořád, že security na takových akcích by měla kontrolovat jen lístky a hlídat jen krádeže a násilí, případně respektování zón vyhrazených umělcům, personálu a VIP... A toť vše. Jsou jistý věci, který k party patří, i když je třeba já osobně nevyhledávám, a komu to vadí, ať zůstane doma a paří u hi-fi věže... Takže tak no, stejně to v pokročilejších hodinách všichni pálili na place, hlavně na main stagi, kde se to v davu lehce ztratilo – bodejť by ne, horní kuřárna byla z kapacitních důvodů zavřená a otevřenej byl oplocenej kuřáckej plac dole, kterej byl sice dost velkej a "dokonale větranej" (páč to prostě bylo venku), ale choď tam do tý kosy jen v tričku nebo mikině, případně si choď jak trotl 10x do šatny pro bundu a zpět. :-D
Jinak organizačně vše OK; nezaznamenala jsem ani stížnosti majitelů VIP vstupenek. Bary na dnešní dobu standard i s party přirážkou: pivo Heineken 0,4 l za 60 Kč.
Rave kalendář podzim 2022 ke stažení: http://docs.google.com/document/d/1h_bcxoZcvEYfTJU1mfH3ciom7zTshzaC/edit?usp=sharing&ouid=102270401005000882224&rtpof=true&sd=true