Jdi na obsah Jdi na menu
 


Recenze knihy: 44 známek punku

22. 1. 2019

     Pokud rád/a čteš a angažuješ se v punkové subkultuře nebo tě punk z jakýhokoli důvodu prostě jen zajímá, tuto knížku, kterou dal dohromady Vítek Formánek se svou přítelkyní Evou Csolleovou, vřele doporučuju. Jedná se o rozhovory sesbírané během posledních cca 15ti let se členy celkem 44 zahraničních punkových kapel (mezi nimi třeba The Exploited, Dead Kennedys, The Casualties, GBH, Ramones, The Adicts, UK Subs, Toy Dolls, Vice Squad, One Way System, Conflict, Discharge a spousta dalších známých i míň známých kapel). Vítek vyzpovídal od každé kapely vždy 1 - 2 členy; otázky byly "šité na míru" konkrétní kapele nebo členovi, ale některé se opakovaly u všech (např. jak ses dostal/a k punku, jaké jsou tvoje životní principy, co bys na světě změnil/a, kdybys mohl/a atd.). A musím říct, že odpovědi (hlavně některý) totálně boří stereotypní představy o punku, o kterých píšu i tady na webu v rubrice "Co je to punk?" v článku "Culture"... Ve zkratce se opět potvrzuje, že nemusíš být chudej alkoholik s čírem a křivákem, abys byl/a pankáč. Většina respondentů v punku vidí krom zábavy a dobré hudby především možnost sebevyjádření a prostor pro šíření svých myšlenek, něco, v čem se cítí skutečně svobodní a čím můžou dělat svět aspoň o něco lepším místem. Jejich životním krédem je z drtivé většiny být sám sebou, být k sobě upřímný a chovat se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě (je to sice klišé, ale pořád něco, čeho je na světě nedostatek, hm?). Byť jsou všichni nasraní a znechucení z toho, jak spousta věcí (ne)funguje, rozhodně se nedá říct, že by to byli nějací věčně nespokojení uplakánci. Někteří se hudbou uživí, někteří se jí neuživí a mají práci, někteří se jí neuživí a jsou na podpoře, ale nikdo z nich nedělá hudbu pro peníze nebo slávu. Někteří jsou sami, někteří mají přítelkyně/přítele, někteří manželky/manžele a děti, ale každej hlavně tak, aby byl šťastnej ;-).

     Původně jsem se tu chtěla podělit o ty nejzajímavější myšlenky, které se v knížce objevily, ale je jich tolik, že si to holt budeš muset sám/a celý přečíst :-P. Možná bych se jen pozastavila u chlápka jménem Rob Bartram, kterej zažil počátky punku a sám hrál v X kapelách, aktuálně v kapele Chester. Pozastavit se u něj chci proto, že ač on sám tvrdí, bůhvíjakej není pankáč (a tvrdí to o něm i Vítek), pracuje v britským parlamentu a je tudíž součástí toho, proti čemu punk od samýho začátku vystupuje: establishmentu. A ještě si troufá to označovat za anarchii... Vím o více lidech z punkovýho hnutí, kteří šli do politiky s dobrým úmyslem něco změnit a být pro lidi (např. Joe Keithley z D.O.A., se kterým je tu mimochodem taky rozhovor, nebo Sváťa Šváb z Totálního nasazení), vím o takových lidech i mimo punkový hnutí, ale takoví lidi v politice dřív nebo později skončí, protože pochopí, že v tom jak je to nastavený jsou moc malí páni na to, aby něco skutečně změnili a to i když mají podporu lidí. Nebo tam zůstanou, ale přidají se na stranu zkorumpovaných šmejdů, kteří jen berou velký prachy za velký sliby a sem tam možná něco prosadí, aby se neřeklo... A tenhle týpek je v parlamentu léta a celou tu dobu se vlastně jen veze a podílí se na celé té maškarádě, která k hlasu lidu přihlíží jen když z toho něco kápne. Ale cítí se jako punker a anarchista xD. Je pravda, že jít do politiky je jedna z možností, jak docílit nějakých změn, a že lidi zájem o politiku ztrácí, ale čím to asi bude? Není to třeba tím, že jsou se stávající situací v politice nespokojení a chtějí něco úplně jinýho, co nestojí na tom, že dají moc nad svými životy někomu druhýmu, kdo bude rozhodovat za ně? Že chtějí skutečnou změnu? Není to třeba tím, že docílit velkých změn kdy jeden nedělá otroka druhýmu není v tomto systému možné, protože demokracie nefunguje jak by měla a místo lidu v reálu vládne elita? Možná záleží na úhlu pohledu a tady Chesterovi to stojí aspoň za ty malý změny (konec konců, i mně kvůli jedné takové stálo za to jít posledně k volbám, neměla bych ale žaludek na to být součástí vlády, která je zodpovědná za ten bordel co tu všude je), ale to o té anarchii byl doufám jen vtip - ta totiž stojí úplně mimo všechny parlamenty na jejich sabotáži a účastí lidí v politice a volbách naopak padá... Každopádně, když se ho na to Vítek ptal, odpověděl vyhýbavě a mluvil o tom, že v punku nezáleží na tom co má kdo na sobě (to má sice pravdu, ale obávám se, že otázka nemířila na kvádro a kravatu, kterou v práci nosí, ale na to, co v práci dělá)... Má taky zajímavej pohled na bohaté: ne vždycky tihle lidi ty peníze získali vlastní prací nebo třeba tím, že by hráli ve známé kapele na kterou chodí tisíce lidí; většinou je to bohužel spíš skrze vykořisťování druhých a to není zrovna moc punk, viď? Ale třeba Chestera jenom špatně chápu a křivdím mu ;-)

     Každopádně, na začátku knihy je krátký úvod o vztahu autora k punku, o punku jako takovým a o punku u nás a pak už následují samotné rozhovory seřazené podle názvů kapel podle abecedy, na konci vždy doplněné černobílými fotkami. Každýmu rozhovoru předchází medailonek kapely: kdy a jak vznikla, jaká je její aktuální sestava a jaký alba vydala + krátký komentář Vítka. Knížka je moc dobře udělaná a je to super počtení :-) Jen korektura mohla bejt udělaná líp, páč je tam spousta chyb a překlepů, což u seriózních textů působí blbě, ale obsah je na jedničku - jsem ráda, že si někdo dal tu práci a udělal takovou knížku, má teď čestné místo v mojí knihovně 0:-).

 

Přikládám odkaz na kalendář punkových akcí zima 2019 v ČR/SR: http://drive.google.com/open?id=1D3RY8LFiDRzTIplS4ShmeFp4mXPiySdy

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář