Recenze filmů: Control, Black And Blue, Gummo, Parazit
Tak jsem opět viděla pár zajímavých filmů a ráda bych se s tebou podělila o svoje dojmy. Tentokrát půjde o 2 poměrně nové filmy (rok 2019) a jeden starší, kterej si dáme jako první a mohl by být považován za dalšího zapomenutého představitele kategorie "Filmy o punku". Jako bonus zrecenzuju jeden - taky už trochu starší - seriál, o kterým jsem tady chtěla psát už před několika měsíci, ale dostávám se k tomu, jak už to u mě někdy bývá, až teď. :-)
Dodatečně jsem přidala ještě recenzi na film Gummo.
CONTROL
Každej, kdo se někdy aspoň trochu zajímal o post-punk, zná kapelu Joy Division. Film Control z roku 2007 líčí příběh jejího frontmana Iana Curtise, kterého ztvárnil Sam Riley (btw. je Ianovi až neuvěřitelně podobnej). Ian byl trochu podivín, ale jinak vcelku normální člověk, kterej měl rád rockovou a punkovou hudbu a psal melancholické, až existenciální texty o životě. Ty pak veřejně šířil jako hlavní zpěvák kapely Warsaw, která se později přejmenovala na Joy Division. Problémy ovšem začaly po tom, co se u Iana začala projevovat epilepsie. Jako léčba mu byly nasazeny benzodiazepiny, což jsou docela driáky často zneužívané jako rekreační drogy (které jsou sakra návykové). Koncerty byly pro Iana hodně energeticky vyčerpávající a začal propadat depresím; svou roli v tom hrály i problémy v osobním životě (milostné dilema týkající se jeho manželky, která mu porodila dceru, a milenky, s níž se seznámil na turné). Ian začal svůj žal zapíjet alkoholem, který se ale nesnesl s léky, které bral, a vrátily se mu záchvaty. Jeho příběh končí tragicky: po hádce s manželkou, která odmítla zrušit rozvodové řízení, páchá ve svých 23 letech sebevraždu oběšením.
Film Control je čirý punkový romantismus. Atmosféru snímku podtrhuje černobílá vizualizace a samozřejmě hudba. Sam Riley je jako Ian naprosto dokonalej. A co se týče samotného příběhu, který je založen na skutečných událostech: Ian Curtis byl hrozně broken, přestože vlastně neměl proč být - měl normální rodinné zázemí, práci, jeho kapela měla úspěch - měl vlastně všechno, co chtěl. Spouštěčem epilepsie podle mě mohlo být jeho předchozí experimentování s prášky, kdy s kámošem kradli staré paní léky, aby se jima sjeli. Benzo jsou hrozný svinstva s řadou vedlejších účinků, který mu asi taky zrovna nepřidaly. Celkově šlo o introvertního člověka, kterej byl k depresím nejspíš dost náchylnej. Jak smutný, že si místo žití vybral sebelítost, pití a pak i smrt... RIP a čest jeho památce. Kdo má rád Joy Division, doporučuju film zkouknout - není to nic, z čeho se posadíš na prdel, ale je to dobře natočený, pro fanoušky fajn.
BLACK AND BLUE
Black And Blue (2019) může na první pohled vypadat jako béčkovej krimi akčňák, jakých dávají v TV mraky. A vlastně to tak i je, ale má jednu dost důležitou přidanou hodnotu a tou je tematizace vztahu komunity černochů k bílým v USA (resp. k policii, která reprezentuje systém vytvořený bílou většinou) a naopak. Hlavní postavou je černá policistka Alicia (zahrála si ji Naomie Harris, kterou si můžeš pamatovat např. jako Tiu Dalmu z Pirátů z Karibiku), která je u policie nová a dostává se do sváru pomyslně soupeřících "stran" reprezentovaných černou (černošská ghetta) a modrou (barva policejní uniformy).
Alicia se omylem připlete do obchodu s drogami, do něhož jsou zapleteni někteří její kolegové - policisti, a stává se svědkyní vraždy dvou dealerů, kterou zachytí na policejní kameru. Následuje napínavý boj o klíčový usvědčující důkaz, který se mění v boj o život, během nějž si Alicia musí vybrat svou stranu - ona ale od začátku dobře ví, že ta strana není ani černá, ani modrá, ale je to strana spravedlnosti, kterou hájí bez ohledu na barvy.
Film skvěle ukazuje, jak absurdní dělení na "černou a modrou stranu" je. Když si jde na začátku Alicia zaběhat, je podrobena hrubému jednání a neoprávněné policejní kontrole jen proto, že je černá. Zároveň se afroamerické obyvatelstvo ghetta dosud nebylo schopno oprostit od post-segregačního způsobu života, kdy v důsledku vysoké nezaměstnanosti vznikaly gangy živící se prodejem drog, zbraní a prostitucí, a již nechce Aliciu kvůli její příslušnosti k policii přijmout. Alicia přitom není jediná černá policistka na oddělení: i její nejvyšší nadřízená je černoška, stejně jako jeden z policistů podílící se na špinavém obchodě; jádro "špatných policajtů" včetně vrahů mladých dealerů však tvoří běloši. Toto rasové zastoupení podtrhuje nesmyslnost boje černá vs. modrá a ukazuje, že když už lidi dělit na nějaký strany, tak v tomto případě jednoduše na ty, co zákon dodržují a na ty, co jej nedodržují. Dále se mi líbí, že se ve filmu objevuje, že být policajt ještě neznamená být dobrej člověk a že v USA ještě stále existujou uzavřené komunity černochů, kteří se nechtějí přizpůsobit, i když by mohli.
Black And Blue přinese divákovi zábavu plnou napětí a zároveň přiměje k zamyšlení.
GUMMO
Gummo je dost zvláštní film. Natočen byl v roce 1997 a mapuje poměry, které panují v některých amerických maloměstech. Film vlastně nemá žádný příběh, je poskládán jen z nepříliš souvisejících útržků ze života bílé lůzy z jednoho buranova v USA. Klasicky natočené pasáže jsou sem tam prolnuty jakoby real záběry, které vytváří dokumentární efekt.
Hrdinové (nebo spíš anti-hrdinové) filmu jsou děti, které ve svých hrách reflektují buransky agresivní chování svých rodičů, dospělí primitivové bavící se stylem ožralá demence, náctiletí kluci trávící čas střílením toulavých koček, aby je pak mohli prodávat do čínské restaurace a za vydělaný prachy se zčuchávat z lepidla a ojíždět místní děvku, a další - dívka zneužívaná vlastním otcem, dvě tupý plešky co byly vychovaný jako jehovisti, ale pak zabili vlastní rodiče, mladej kluk - sportovec co bere Ritalin, dívka lehce mentálně postižená,... No prostě samej výkvět, :-) žijící ve špíně a totálním bordelu mezi švábama.
Rozhodně se jedná o zajímavej film, i když je v podstatě o ničem. Jeho posláním je vlastně jen ukázat "i takhle lidi žijou". Divák se pak třeba může ptát proč... Hlavně by se na tenhle film měli podívat ti, co si tento styl života spojujou jenom s cigány a mají pocit, že bílí jsou vždycky "ti lepší". Celkově asi stojí za shlédnutí.
PARAZIT
Pokud máš chuť na film z exotického prostředí, kterej je trochu šílenej a nebudeš se u něj ani vteřinu nudit, vřele doporučuju Parazita (2019). Tento úžasný korejský film sleduje počínání chudé rodiny, která se postupně infiltruje do naivně důvěřivé rodiny bohatých. Začne to vcelku nevinně: mladej kluk přijde doučovat slečnu angličtinu místo svýho kamaráda z vejšky, kterej odjíždí pryč a rodičům slečny ho doporučí. Když zjistí, že se práce pro takovou rodinu dost vyplatí, postupně pomáhá ostatním členům rodiny nahrazovat lidi, které boháči zaměstnávají, aby si přilepšili. K tomu jsou samozřejmě potřeba nějaké ty intriky a všechno hezky inkognito - nesmí se dozvědět, že jsme rodina!
Jak už to tak bývá, samozřejmě se to zvrtne a děj nabírá čím dál větší grády. Byť má film prvky komedie, nakonec je to i docela drsný.
Parazit je docela hustej film, kterej nemá jediný hluchý místo. Asijský filmy bývají i šílenější (viz např. Pod vlivem lásky), ale tento má té haluzovosti tak akorát, takže je velice dobře stravitelnej i pro diváky z našich končin. Troufla bych si říct, že je to jeden z nejzajímavějších a nejlepších filmů ever.
A po jednom z nejlepších filmů ever tu máme třešničku na dortu ve formě nejlepšího seriálu ever a tím je:
HANNIBAL
K seriálu Hannibal (2013 - 2015) jsem nejdřív neměla moc velkou důvěru, ale když jsem ho začala sledovat, byla jsem za to mega ráda. Seriál se původním Hannibalem inspiruje jen volně: některé postavy v seriálu chybí, některé původně mužské postavy se objevují jako postavy ženské a se vztahy mezi nimi je taky nakládáno volně.
Rozhodně nečekej jen tak nějakou obyčejnou kriminálku s Hannibalem v hlavní roli. Jednotlivé vraždy jsou dost bizarní, někdy až poetické, jako by byly uměleckým dílem. Celý seriál prostupují moc hezky udělané artové scény a symbolika kanibalistického démona Wendiga. Úplně nejlepší je na něm ale samotná postava inteligentního psychopata Hannibala Lectera (hraje Mads Mikkelsen) a vývoj vztahu mezi ním a Willem Grahamem (hraje Hugh Dancy). Will Graham vyniká až neobvyklou schopností vcítit se do role jiných lidí včetně vrahů - pomáhá proto policii s vyšetřováním a po prohlédnutí místa činu dokáže určit vrahův postup, jeho motivy a cíle. Jelikož je to pro něj ale dost psychicky náročné a vyčerpávající, dohodne mu policie pravidelná sezení u psychiatra Hannibala Lectera.
Hannibal je velice charismatický, inteligentní člověk, který si zakládá na slušnosti a dobré prezentaci - jo a taky je to psychopatickej kanibal, co rád (velmi sofistikovaně) vraždí a pojídá lidi a pokrmy z nich servíruje dalším lidem na svých hostinách. Druhé lidi považuje za sobě podřadné - až na Willa. V něm vidí někoho, kdo mu skrze svou enormní schopnost empatie dokáže porozumět a v podstatě se ho celý seriál snaží nenápadně svádět k vraždění. Dokonce se dá říct, že Hannibal k Willovi chová až milostnou náklonnost - ne nutně se sexuálním podtextem (ačkoliv bych tu možnost vzhledem k některým náznakům nezavrhovala) a určitě ne v normálním smyslu slova - pořád jde o psychopata, který chce lidi spíš vlastnit a celou dobu Willa zneužívá a manipuluje, aby ho vždy měl přesně tam, kde ho chce mít, bez ohledu na Willovo štěstí. Naprosto čistou esenci Hannibalova vztahu k Willovi představuje scéna na konci posledního dílu druhé série, kterou tady nebudu spoilerovat, každopádně celej díl je spolu s úplně posledním nejlepší z celýho seriálu a fight scéna mezi Hannibalem a agentem Jackem Crawfordem je jedna z nejlepších vůbec.
Will Graham je taky v podstatě vyšinutý, jen trochu jiným způsobem. Ačkoliv má vůči vraždám morální zábrany a hodně se tomu brání, ten pocit z vraždění se mu líbí a je Hannibalem fascinován stejně jako on jím. Byť je pro něj udržování vztahu s Hannibalem až zničující, defakto není po zkušenostech s ním schopen normálního života a má stále tendence ho vyhledávat. Celej jejich vztah bych popsala jako oddly satisfying.
V poslední sérii je Hannibal na útěku a pak zavřenej; objevuje se Červený drak (Richard Armitage). V této sérii má Hannibal naprosto úžasný cynický hlášky a ten konec... Nepamatuju si, že by ve mně kdy nějakej film nebo seriál vyvolal tak intenzivní pocity a že bych si někdy nějakou scénu pouštěla pořád dokola. Atmosféra a symbolika závěrečné scény je naprosto neuvěřitelná (přispívá k tomu i song "Love Crime" od Siouxsie Sioux) a celkově... WOW. Dokonalé zakončení třetí série, které zároveň funguje i jako dokonalé zakončení celého seriálu.
Skvěle zpracovaný seriál nachází krásu v dekadentních věcech a i když je postava Hannibala "trochu" idealizovaná (v reálu chování psychopatů rozhodně tak poetické a přitažlivé není - v reálu Edmund Kemper přišel večer za svou matkou, popřál jí dobrou noc, rozmlátil jí hlavu kladivem, tu hlavu pak uřízl, znásilnil a udělal si z ní terč na šipky...), je to jedna z mých nejoblíbenějších seriálových postav. Dánský herec Mads Mikkelsen (hrál např. v Blikajících světlech nebo PC hře Death Stranding) jej zahrál výborně, stejně tak musím ocenit herecký výkon Hugha Dancyho a práci scénáristy Bryana Fullera. Kdo má rád krimi horrory a nevadí mu trocha artovosti, musí tenhle seriál vidět. První série je zajímavá hlavně různými vraždami a tím, jak má Hannibal všechno dokonale promyšlený, ve druhé sérii se už víc obrací pozornost na Willa Grahama a psychologii těchto dvou hlavních postav a třetí sérií to celé vrcholí; krve a bizarní brutality je však víc než dost v celém seriálu a kdo dokouká až do konce, nebude litovat. NEJLEPŠÍ. <3