Recenze: Rancid - "Trouble Maker"
Američtí punkáči Rancid vydali další album po třech letech od vydání posledního "Honor Is All We Know" (moje stručná recenze v tomto článku dole: http://www.ja-a-moje-rit.estranky.cz/clanky/aktualne/report-z-fledy---jak-bylo-vcera-na-wohnoutech---minirecenze--rancid---honor-is-all-we-know.html). Nutno říct, že "Honor" je skoro perfektní, tak se teď podíváme na zoubek "Potížistovi" :-)
01. "Track Fast" Hlavní téma úvodního songu je - jak už název napovídá - rychlost a chaotičnost dnešní doby. Tomu je přizpůsobený i tempo písničky a její délka (bez vteřiny přesně minuta) - končí ani se nestihneš rozkoukat, ale u punku je to legit :-). Na začátku jsou super kytary hodící se na úvod alba. Ještě co se týče textu, ne všechny hesla mi dávají smysl, ale asi to bude tím že zas tak dobrej angličtinář nejsem... 9/10
02. "Ghost Of A Chance" Tempo zůstává stejně rychlé, ovšem kytary jsou melodičtější a délka songu roste o půl minuty. A samozřejmě se mění text. V podstatě je to o tom, že nikdy nebudem úplně svobodní (vysoký zdi který nejdou přelézt chápu jako metaforu systému, kterej nás drží v šachu) a naše šance jsou tedy mizivé - máme jen jejich ducha... Poslední sloka je trochu motivační: že o sobě člověk nemá pochybovat a využít tedy aspoň ten kousek svobody, kterej si může dopřát on sám. 9/10
03. "Telegraph Avenue" Tady tempo trochu zpomaluje; song je opět hodně melodický. Moc se mi nelíbí akustická kytara ve slokách a "nanana" refrén není tak chytlavej jak by asi chtěl být... První sloka mi trochu připomíná styl textů Green Day, ale obsahově je vcelku o ničem; druhá sloka už rozhodně je o něčem, ale bohužel neznám podrobnosti ani okolnosti (nějaký pouliční nepokoje právě na té Telegraph Avenue), ve třetí sloce je věnování těm co bojují za svobodu slova, takže se to asi týkalo právě toho... 7/10
04. "An Intimate Close Up Of A Street Punk Trouble Maker" Tady se opět zrychluje - celkově bych řekla, že je to typický Rancid song, kterej ale snad až na pěkný sólo ničím nevybočuje z řady podobných písniček. Ačkoliv se podle názvu jedná o pilotní song alba, z nějakýho důvodu jsem nikde nemohla najít text, což značně ztěžuje hodnocení... Z názvu lze vyčíst, že se náš punkový hrdina asi uzavírá před okolním světem, ale to je bohužel všechno, co můžu říct k textu, páč i když se anglicky domluvím, tady fakt nerozumím ani hovno... Tak podle zvuku dejme tomu 8/10
05. "Where I'm Going" Nebyli by to Rancid, kdyby se aspoň sem tam nejelo v rytmu SKA :-). Po hudební stránce to rozhodně není špatný, má to takový "dirty" kytarový sólíčko a co se týče textu... Je tam konflikt s nějakou osobou, přičemž zpěvák jasně říká, že si je jistej sám sebou a že si stejně udělá všechno po svým bez toho, aby něčeho litoval nebo někomu něco vysvětloval - za to palec nahoru :-) 8/10
06. "Buddy" Tento song má strašně boží melodickou kytaru, ať už na začátku, v mezihrách nebo v sólu na konci, což je asi největší přednost týhle písničky. Text je pohodovej, o zážitcích s kámošem :-) 7.5/10
07. "Farewell Lola Blue" Hudebně mě tahle písnička nějak moc nezaujala, páč patří k těm průměrnějším a ani text mi nic moc neříká - je to song na počest nějakýho pilota, kterej se ve svých 22 letech zřítil s bombardérem do moře a bylo to v roce 1942... Určitě je na místě brát padlý vojáky, kteří bojovali za dobrou věc, za hrdiny, ale já osobně nemám k válkám a armádě nijak vřelej vztah (teda pokud nejde o PC hry :-P) a osobně žádnýho takovýho vojáka neznám, takže asi tak. 6.5/10
08. "All American Neighborhood" Tenhle minutovej nářez mě rozhodně baví víc :-). Rychlý, tvrdý, text je dá se říct strohé konstatování o temnější stránce života městských ulic, konkrétně o drogách, ještě konkrétněji o zneužívání opiátovýho léku Oxycontinu. 8/10
09. "Bovver Rock And Roll" Song číslo 9. je rozhodně v rámci tvorby Rancid poněkud netradiční: stylově je to čistej rock, což má tu výhodu, že nedělají pořád to stejný, ale tu nevýhodu, že mě to moc nebaví, páč rock já moc neposlouchám, ale nevadí mi :-D :-). Text mi přijde takovej zmatenej, skáče se od jednoho k druhýmu, ale reaguje na různý problémy; vypíchla bych hlášku "Peace and love is now war and hate", což je hafo přesný, i když smutný... 6.5/10
10. "Make It Out Alive" Opět klasická punková rychlopalba, která mě baví, i když se taky lehce ztratí v moři podobných; text je z pohledu vojáka ve válce, jejíž hrůza je opět jen suše konstatována. 7.5/10
11. "Molly Make Up Your Mind" Další písnička, ke který jsem bohužel nenašla text, tak se musíme nějak obejít bez něho... Tentokrát ale krom refrénu rozumím aspoň první větě sloky: "I don't give a fuck what they say!" :-D x) Hudebně dobrý, ale průměr. 7/10
12. "I Got Them Blues Again" Opět bez textu... A je vidět, že ty texty fakt vidět potřebuju, páč tady v refrénu slyším "I got them lose again" xD ...No, k hudbě: je to 2minutová záležitost, která se po intru slušně rozjede a ten refrén asi jen tak z hlavy nedostanu... :-D 8/10
13. "Beauty Of The Pool Hall" Nenáročnej song o nějaké slečně; hudebně o něco silnější než textově - tempo je klasicky svižné a úplně nejvíc TOP je basa hrající po refrénu před poslední slokou. 8/10
14. "Say Goodbye To Our Heroes" Jednoduše řečeno: písnička o punkáčích pro punkáče. Po hudební stránce nic zvláštního, vynikne akorát krátký sólo... 7/10
15. "I Kept A Promise" Z pomalejších songů na albu je tenhle asi nejlepší: nejdrsnější kytary, nejchytlavější refrén. Zase tu mámě text věnovaný nějakýmu kámošovi a základní myšlenka, kterou si z něj může odnýst každej zní: "We will always fight for our lives". 8/10
16. "Cold Cold Blood" Další song ke kterýmu nemám text, naštěstí poslední... Baví mě to, super začátek, chytlavej refrén ("Deep into the night, in the cold cold blood"...?), zajímavá kytara před koncem - za mě 8/10
17. "This Is Not The End" Ale ano - je to konec - poslední písnička :-( :-D. Tvrdej song, kterej fakt funguje jako takovej "borec na konec" - úplně vidím to divoký pogo na závěr koncertu... Text má motivační charakter, něco ve smyslu "nic nekončí - teď to teprv začíná bro!" Zaslouží si 9/10
Kdybych měla "Trouble Maker" srovnat s "Honor Is All We Know", řekla bych, že je rozmanitější a melodičtější (minimálně v první polovině). Rozhodně je to dobrý album, ale narozdíl od toho předchozího tu nejsou žádný songy, který by mě chytly natolik, že bych je mohla zařadit k mým nejoblíbenějším od Rancid a který bych někomu pustila, kdybych mu chtěla ukázat, co je tato kapela zač (jako např. "Grave Digger"). Taky bych asi "Trouble Maker" ne vždycky sjela na jeden zátah, ale některý songy bych přeskakovala kdybych na ně neměla náladu (což neznamená, že jsou vyloženě špatný, spíš ne úplně záživný)... Po sečtení bodů mi vychází konečný hodnocení 8/10, který by tak odpovídalo: CDčko je hodně dobrý a budu uvažovat o originálce, i když je o fous horší než předchozí...