Recenze: Good Charlotte - "Generation RX"
Když jsem nedávno zjistila, že Good Charlotte chystají koncert v ČR společně se Sleeping With Sirens a dalšími dvěma kapelami (info viz kalendář zde: http://drive.google.com/open?id=1D3RY8LFiDRzTIplS4ShmeFp4mXPiySdy), dozvěděla jsem se i to, že v srpnu 2018 vydali další album s názvem "Generation RX" - 2 roky po vydání "Youth Authority", který ale nebylo nic moc... Pak jsem si na něj přečetla recenzi na musicserveru a jímala mě hrůza, že tu teď máme americké Mandrage - začali na pop-punku, skončili na discu... Naštěstí pro musicserver píšou i lidi, kteří vůbec neví která bije a není jejich záměrem psát objektivně, takže jsem ještě neztratila naději a hodlám si na devítku nových songů udělat názor sama po tom, co si je poslechnu ;-). Cover mi připomíná The Misfits :-P
01. "Generation RX" Epický dvouminutový intro jak z nějakýho filmu. Opakuje se trochu depresivní sloka o bolesti a samotě; nejlíp zní údery bicích. Jako intro se mi to líbí (to se mi ovšem líbilo i u Mandrage a jejich "Potmě jsou všechny kočky černý" a album byla nakonec úplná sračka, tak uvidíme...). 6.5/10
02. "Self Help" Klasická GC pop-punková písnička. Dobré bicí, průměrné kytary a text o zvednutí se ze dna; song má naprosto zbytečný elektronický efekty a asi dva tvrdší momenty (jeden na začátku a jeden ke konci). Nenadchne, neurazí, ráda si poslechnu znova. K písničce byl mimochodem natočen videoklip, ve kterým vystupuje boreček co na sobě maká, a to je protnutý záběrama z koncertu GC. 7/10
03. "Shadowboxer" Tato rocková písnička, ke které byl taktéž natočen videoklip, využívající hlavně motivu zrcadla, pojednává o tématu odsudků, nenávisti a svědomí. Místy je to vyhnáno až do emařskýho extrému ("Alone inside, I wish that I could die"), ale téma je to čím dál aktuálnější: lidi se užírají nenávistí, aby pohladili svý ego, ale jenom tím přispívají k neštěstí svýmu i druhých. "Shadowboxer" je pomalejší song, kde jsou tentokrát dominantní kytary a jejich spojení s klávesami a synth efekty ve vokálech se sem tentokrát perfektně hodí. Jsou i daleko větší pecky, ale opět neurazí - 7/10
04. "Actual Pain" Tady přichází ten Misfits styl (v klipu) :-). Začátek je jak z nějakýho rádiovýho tropical-house-popu, naštěstí tam pak po půl minutě spadnou kytary a bicí :-). Opět pomalejší song, jehož největší předností je basa a kytarové sólo před závěrečným refrénem; moderní elektronická stylizovanost (i tady úplně "navíc") a téma (zlomené srdce z nešťastné lásky) ukazuje na jasný cíl dostat se do mainstreamových hitparád, což je lame, ale poslouchat se to dá... 5.5/10
05. "Prayers" Album se hudebně čím dál víc odklání od pop-punku k pop-rocku. "Prayers" jsou klasický pop-rock jaký můžeš slyšet každej den v každým komerčním rádiu, pomalej, utahanej a plnej všelijakých synth blbostí a úprav. Ale cením text a klip (a taky to sólo). Text naráží na uprchlickou krizi, kritizuje násilí a nenávist a taky konstatuje, že modlitby nikoho nespasí... Videoklip sleduje příběh jedné americké imigrantské rodiny a rozpočet na natočení tohoto klipu byl kapelou věnován uprchlickému vzdělávacímu centru (tzv. RAICES - Refugee and Immigrant Center for Education and Legal Services). A to se co? Cení! 6/10
06. "Cold Song" Pop-rockový styl na albu vrcholí v "Cold Song". Utahaná balada s bicíma, v první části akustickou kytarou a klávesami, které jsou zastoupeny víc než ta kytara, v druhé části s dobře znějící elektrikou a klávesovým závěrem... Text není špatnej, je o těžkých životních chvílích, lehce prodchnutý hořkou ironií ve verši "Life's funny, it's a game we play" a je fakt dobře napsanej. 5/10
07. "Leech" Nutno zmínit, že na tomto songu spolupracoval Sam Carter - zpěvák britské hardcore/metalové kapely Architects, kteří v Česku vystupovali např. v roce 2012 jako předkapela amerických Rise Against a shodou okolností budou v Praze přesně za týden 31.1. :-). Song "Leech" je takový melodický nu-metal, zvuk poměrně odlišný od toho, co GC obvykle hrajou, ale špatný to není. Text je opět depresivní, o špatných vztazích v rodině. 6.5/10
08. "Better Demons" Konečně zase pop-punk. Středně rychlý tempo, dobrý kytary i bicí a Joel ve zpěvu trochu tlačí na pilu, což je fajn. Písnička má zajímavý intro a outro a to stylem i textem, ale zároveň má taky zase zbytečný elektronický efekty, který se tam vůbec nehodí... Text je klasicky depresivního ražení, ale prosycený světlem naděje. "Better Demons" celkově patří k těm lepším songům na albu. 7/10
09. "California (The Way I Say I Love You)" Všechny pop-punkový kapely maj v poslední době tendence vzdávat hold Kalifornii - pop-punkové domovině (Blink 182, Rybičky 48,...) Good Charlotte se to nijak zvlášť nepovedlo... Song má pár docela dobrých momentů (např. akustický začátek nebo rytmické rockové pasáže s kytarami a bicíma), ale má taky špatný momenty, který tě přimějou CDčko vypnout ještě před posledním songem, pokud na něj zrovna nemáš náladu. V "California" elektronické efekty vrcholí a chvílemi máš pocit, že opravdu posloucháš spíš nějakej synth-pop než něco, co by se jakkoliv podobalo punku... Zachraňujou to jen ty dobrý pasáže a opět dobře napsaný text - lovestory příjemně zabalená do širšího významu vzájemné podpory v tíživé životní situaci - motiv, se kterým jsme se u GC mohli setkat už dřív, např. v písničce "The Outfield" z předchozího alba. 5/10
Abysme to nějak shrnuli, i když recenze na musicserveru trochu přehání (nějaký fragmenty punku to pořád má :-D), má pravdu v tom, že se kapela viditelně snaží jít s dobou a nejnovějšími trendy, zalíbit se rádiím a dostat se do jejich repertoáru, což na svým albu z roku 2016 dělají např. i Simple Plan a Good Charlotte to v textu jednoho songu na svým předcházejícím albu z téhož roku defakto kritizují... Jaká ironie, že? Oproti "Youth Authority" je "Generation RX" ještě "synťákovější" a popovější, ale přijde mi o něco silnější textově a dobrá zpráva je, že se GC i přes svůj zjevný odklon od svého původního stylu snaží zůstat sví. Jejich hudební vývoj mi opravdu připomíná naše české Mandrage: teď jsou zhruba tam, kde byli Mandrage v době vydání "Siluet" (http://www.ja-a-moje-rit.estranky.cz/clanky/aktualne/mandrage---siluety--recenze-.html). Good Charlotte tak za jejich pop-emo-punk-rock dávám 5.5/10. Musí se jim ale nechat, že i přes svůj aktuální radio-friendly sound mají lepší přístup než třeba takoví Green Day, kteří na poslední desce sice zní děsně punkově, ale za koncert na kterým hrajou sami chcou minimálně 1500,- kdežto GC, kteří s sebou přivezou další 3 zahraniční kapely, z toho jednu známou, nestojí ani litr a nevedou nic jako předražený sektory u pódia apod....
Jinak, v únoru by mělo konečně vyjít to nový album N.V.Ú., o kterým se už dlouho mluví, takže tady na něj brzo můžeš očekávat recenzi ;-)